Od Abee...

"Úžasná konzerva, chodím sem s otvírákem, pootveřu a čichám ten smích, lásku, klasiku, čichám ty perly, to úžasné počasí, to přátelství.

Až mi bude smutno, tuhle konzervu plnou štěstí prostě sežeru."

pátek 27. května 2011

Sem lenoch..

... lenoch líná!

Můj milý se vedle mě učí a já do svých poznámek po chvilkách jen tak tupě zírám. Pak zvítězí internet a já strávim naprosto neproduktivní půl hodinu tím, že si prohlížim nejrůznější blogy...
Asi bych měla dělat něco užitečného.

Třeba vymyslet, co dáme adoptivnímu tatínkovi k narozeninám.
Nebo uvařit oběd.
Nebo stáhnout milého na svou úroveň, aby se flákal se mnou a já neměla špatné svědomí, když ho vidím ponořeného do skript, poznámek a adobírídrů.

Nee, to by bylo nefér.

Jdu udělat ten oběd.

Neznáte někdo lék na lenost? Asi to není nerušený klid na lůžku a přemíra spánku, coo?

:)



Kdo má zájem o více příběhů s Emíkem, jen klikněte. Některé jsou břitce vtipné, některé nestojí ani za zlámanou grešli.

Jo a taky se moc těšim na dnešní divadlení divadla Navenek. Bude tam hrát ten, ten a ta. A ten to režíroval.

Tak jen přijďte!

pondělí 23. května 2011

Pár cizích pírek

Hlavní záměrem seminární práce z artefiletiky je zkoumat vhodné propojení narativity (příběhu), vizuality (to, jak to vypadá) a výtvarnosti (to, jak je to vytvořeno). A protože nejtypičtějším příkladem tohoto propojení je komiks, máme i my jeden takový vytvořit (díky bohu jednostránkový :))
Komiksy jsou mi vlastní. Vlastní je mi (jak sem zjistila relativně nedávno) i výtvarná práce s černými fixy nejrůznějších tlouštěk. A konečně vlastní je mi i dílo slavného popartového umělce Roye Lichtensteina, na jehož Whaam! v TateModern jen tak nezapomenu.


Tak trochu chlubení se cizím pěřím. Tak trochu vlastní práce.

Teď ještě napsat reflexi, dostat zápočet a udělat zkoušku.
Nic tak složitýho :D.

"Vomilování" - článek o milování

...tento výraz pro pohlavní styk vznikl spojením slov "pomilovat se/milovat se" a "vošukat".
A jaký je vůbec rozdíl mezi těmito pojmy?
Pokud budeme brát v potaz pouze míru spisovnosti těchto slov, je nám zcela jasné, že "vošukat" je citově zabarvené slovo, vulgární výraz pro sexuální akt. Pokud ovšem vezmeme v úvahu pouze význam těchto slov a kontext jejich užívání, pak dle většiny respondentů pomilovat se/milovat se znamená "souložit ve jménu lásky" a "vošukat" znamená "souložit s cílem uspokojit své sexuální potřeby bez hlubších emocí".

"Vomilovat se" tedy znamená "pomilovat se/milovat se s cílem uspokojit své sexuální potřeby bez hlubších emocí" (ač to zní jako oxymorón) nebo "vošukat ve jménu lásky".

pondělí 16. května 2011

čtvrtek 12. května 2011

Tak trochu naštvaně

Včera sem psala zápočtový test z PCK - pramenů české kultury. Takový předmět do počtu, zajímavý možná, ale v praktickém využití vcelku na nic. Uznávám, že přípravě na tento test jsem až do včerejška moc nedala. Osud tomu tak chtěl, že sem místo toho dodělávala domácí práce na grafiku (ze které mám nyní jistý zápočet :) ) a ke Slovanům, věrozvěstům, Perunovi a Bořivojovi sem se dostala až ve středu v 1 hodinu v Borském parku, s Luckou Dé a Alčou Vé. Po 4 hodinách intenzivního učení sem měla vskutku dobrý pocit a čisté svědomí, že sem tomu tedy nějaký ten čas (který většinou stačí na napsání testu abc z předmětu navíc) věnovala.

Zrada spočívala v tom, že test se skládal ze 2 částí - 11 otázek z poznámek z přednášek a 10 otázek z četby z čítanky náboženství. Pravda, čítanku náboženství jsem jen tak zběžně prolétla vědoma si vlastní dokonalosti a orientace v otázkách narození i smrti Ježíše Krista, vím, že při poslední večeři myl nohy svým učedníkům, vím, co znamenají slova Noli me tangere, které pronesl k Máří Magdaléně. Co nevím je to, zdal myl nohy podle Lukášova nebo Janova evangelia, zda o narození mluví oba nebo jen jeden z nich... znám obsah jejich evangelií, ale neznám přesně, kdo a co. Možná, že kdybych si to poctivě přečetla od začátku do konce, věděla bych to. Možná ne.

Test sem neudělala. 2. zápočet v mém životě, který sem nedala naporvé. To mě zas až tak neštve (tak jo, štvě mě to v celku dost, neboť mě na zápočtěch a zkouškách baví hlavně ono odškrtávání toho, co už mám za sebou. A koho ne? :) ).

Co mě štve více je to, že sem se na to poctivě učila, byť možná relativně krátkou, ale dostatčnou dobu. A pak sou tu tací, kteří si zjistí znění testu, vyplněný test si vezmou s sebou (!) a zkrátka jen správné odpovědi zakroužkujou. To NENÍ to samý, jako když se nenápadně mrknete k sousedovi, aby ste zjistili, zda odpověděl stejně. To NENÍ to samý, jako si sám vypracovat tahák a pak do něj tu a tam mrknout. To NENÍ samý, jako když si zjistíte testový otázky z minulýho roku a dle nich se na test připravujete. Ne, to neni to samý.

Je to asi moje chyba, že na taháky a opisování nemam žaludek ni nervy a že trpim panickym strachem z odhalení a opovržení ze strany přednášejícího. Je asi moje chyba, že se na učivo raději podívám a naučim (neříkám, že pokaždé na 100%, to, sakra ani nejde), abych měla čisté svědomí. Je asi moje chyba, že neumim podvádět. Je asi moje chyba, že si nemyslim, že vejška je o tom osrat, co se dá, prolézt a získat titul.

A je asi moje chyba, že tací, co to opíšou, to mají z krku a já to píšu znova příští středu.

Tak.

Netvrdím, že všichni, kdo to mají to opsali, to vůbec. Jen většina.

pondělí 9. května 2011

Goth-metalový Syn Luny, Otravní novináři na klavír a tak podobně

Uprostřed psaní seminární práce na VKMS, neboli Vizuální kulturu v mezioborových souvislostech (tento předmět dal také název mé básnické prvotině) sem tak brouzdala po jůtúbu, jakouže hudební kulisu si k tomu pustím, napadlo mě se s vámi podělit o některé mé úlovky. Takže opět článek s velkou spoustou hypertextů.
O tom, jak sou cover verze super sem se rozpovídala už dříve a stále si za tím stojím. Tak například píseň Hijo de la Loona, kterou původně složil José María Cano pro svou španělskou kapelu Mecano si na nedostatek "přehrávek" nemůže stěžovat. Poprvé sem se "syna luny" poznala ve verzi od zpěvačky s příznačným jménem Loona. Ta se nijak zvlášť od původního songu neliší. Cover od madridské goth-metalové kapely Stravaganzza, který mi přijde hodně povedený sem našla na mém oblíbeném videačesky-webu (my nešpanělsky mluvící neboli španělsky nemluvící máme také šanci poznat dramatický obsah této španělské písně.)
Mezi mé další oblíbence patří cover verze Lady Gagy jako například klavírová Paparazzi od čtrnáctiletého Greysona Chance (kam se na něj hrabe takovej Džastyn Bíbr ;) ). Všimněte si výrazů diváků/divaček za ním ("Ty woe, won zpíwá Lady Gagu! No jo, to je Paparazzi, wod Lady Gagy! To je masér!")
A tuhle dvojici frajerů v čele s černoškou se rty enormních rozměrů už přikládám spíše pro pobavení :D. Za povšimnutí stojí jejich mimické výrazy, vystřelující obočí, namakaná těla a různé přízvuky (americký, britský a australský).
Toť pro dnešek vše, jdu pokračovat v seminárce.