Dějiny, ŠvP a zklamání

Trochu jsem se odmlčela, tož to proto, že jsem měla celkem dost napilno. Tak zaprvé... udělala jsem dějiny umění 2... za 1! Čiže mám alespoň 1 jedničku v tomto semestru...co víc si přát? Jediné co mi ještě zbývá je kresba, na ní jedu 17.6., pokud si zase milý pan docent akademický malíř neusmyslí, že tam nebude :) Ale pokud vše dobře dopadne, mohu 18. s klidným svědomím oslavit ukončení mého druhého semestru a postup do 2. ročníku.. jupí.
Tak zadruhé- sháněla sem si brigádu, až sem ji nakonec našla... jako vychovatelka na Škole v přírodě ve Svoru. Prošla jsem školením, pohovorem, testem a 7.6. v pondělí jsem nasedla na vlak směr Lužické hory. Rekreační středisko firmy Star Line (sakra, co je to za zvyk, pojmenovávat české firmy v angličtině?!), která se zabývá převážně dětskou rekreací (to znamená školami v přírodě na klíč a letními dětskými tábory), leží pod jednou z nevyšších hor Lužického pohoří- pod Klíčem.
Než sem objevila inzerát, který lákal studenty a studentky naší fakulty na místa vychovatelů, vychovatelek a vedoucích, netušila jsem, že vůbec existuje firma, která vám zajistí školu v přírodě na klíč. Škola zaplatí a pak už se téměř o nic nestará, firma Hvězdná dráha zajistí ubytování, stravu, zdravotnici, nočního hlídače, tým vychovatelů, celopobytovou hru i program.
Vyfásli sme pražskou základku, já konkrétně 5. třídu. Řeknu vám, nevím, jestli je to mnou, že už stárnu, ale opravdu mi zpočátku vyvstávala na mysl věta: To by se za našich mladých let stát nemohlo. ... Neviděla jsem bandu oprsklejších dětí! Příklad- když mě (nebo téměř kterémukoliv mému vrstevníkovi) v 10.-11. letech řekli vedoucí, vychovatel nebo paní učitelka Obleč se, bude ti zima, Vem si něco s krátkym rukávem, bude ti horko, Vem si pití, Vem si něco na hlavu, řekla jsem možná jen jednu větu protestu (vždyť je horko... ) a pak sem splnila onen požadavek. Tyhle děti ste museli přemlouvat, aby něco takovýho udělaly!!! Co mě dalšího překvapilo- citlivost těchto dětí- každý den mi hlásily, co je bolí, že jdou na marodku, co si zase udělaly s nohou, rukou,... Příklad- Jedna holčina šlápla na kámen a dva dny ji bolelo chodidlo. Nic na něm vidět nebylo, ani zčervenání, nic. Zázračně se uzdravilo, když sme šli na skákací hrad. Jeden kluk praštil pěstí do země. Proč? Neptejte se mě, nevim to. Když sem si je ten den přebírala, se smíchem mi tvrdil, že má zlomenej prst. Dívala jsem se na to a neměl s tím nic, nateklé ani modřinu. Druhý den jel na pohotovost a dostal sádru- prst zlomenej na třech místech. Dále mi jedna holčina zkuhrala, že si na koupališti rozsekla nohu- vyděsila sem se, ať mi to teda ukáže- mini šrámek přes chodidlo. Teda, když my sme jeli (jak v 1. tak ve 4. třídě) do školy v přírodě, tak byla marodka prázdná!
Ale abych jen nemluvila špatně, o svých dětičkách, zas mě překvapily před souteží Čarodějnická miss. Podle pravidel se měl zúčastnit vždy 1 zástupce za třídu. Téměř jednohlasně se tedy vybrala Barča. A teď- vymyslet a vyrobit kostým, sepsat uvodní řeč, namalovat jí, připravit jí. Je fakt, že se všichni děti semkly a pomohly- holky nosily malovátka, šminky a oblečení, kluci vymýšleli jméno, místo, odkud přiletěla, na čem přiletěla,... A skupinka holek, která neměla moc co dělat mi sama od sebe řekla, že chtějí vyrobit koště a ať jim pomůžu. Sice naše Barča nevyhrála, ale co :).
Taky o učitele bylo perfektně postaráno- zažili u nás Vánoce i Silvestr, byly dárky, řízky, bramborový salát, ohňostroj i sekt. Moje paní učitelka byla milá dáma, která nepila a chodila spát v osm hodin, proto vyvstal malý problém, když sme o vánocích každý vychovatel zval svou paní učitelku/učitele na panáka.

Já: Copak si dáš?
P.U.: Já nepiju, Pájo, takže asi nic...
Já: Tak si spolu můžem dát nějaký nealko, třeba kofolu...?
P.U.: Vidíš, tu bych si mohla dát, tu sem dlouho neměla...
(pauza, během níž si všimnu jahodového Berentzena za barem)
Já: A měla si už někdy Berentzena? To je takový sladký, neni tam ani cítit alkohol...
P.U.: (na vážkách) No... mohla bych to zkusit... Tak jo, tak si to dáme.
(pauza, po panáku jahodovýho tlamolepu)
P.U.: No vidíš, to je dobrý... Pojď, teď tě na to pozvu já. :)

Co se týče vychovatelskýho kolektivu, tak ten byl úúúúplně úúúžasnej :) Hlavní vychovatelka byla taková mamina, milá, vtipná, přísná, občas, když bylo potřeba, tak drsná, ale hlavně se k nám chovala jako k sobě rovným a povídala si s námi nejen o práci, ale i po práci :) Z ostatních vychovatelů/vychovatelek sme byli celkem čtyři nováčci, kteři se ovšem po 4 dnech pobytu automaticky přihlásili na další pobyt. Opět sem narazila na úskalí svého malého vzrůstu. To, že se mezi dětmi budu ztrácet a že nejvyšší holka ze třídy bude vyšší než já, to bych překousla, ale situace, která se mi stala jednou před večeří mě skutečně dostala:
Stojíme z dětičkama před schodama do jídelny, já v čele, a čekáme, kdy nás zavolá služba, že můžeme jít. Vychovatel Kačer (nikdo mu nikdy jinak neřekl) vykoukne z jídelny, přehlídne dav mých nastoupených dětí a zeptá se: Kde máte vychnu? Jelikož sem ptávě peskovala jedno zlobivé dítko, zaregovala jsem až na jeho druhé zvolání, kde jako nechaly vychnu. To už sem k němu vzhlédla a nevěřícně: Kačere.. jako... Trvalo mu asi půl vteřiny, než pochopil, že ta malá postavička v čele dětí není nedorostlá pátačka, ale ona vychna, kterou tak vyvolává :) Zajímavost: vetšina vychovatelů/ek, včetně hlavasky pocházela z Ostravy, takže sem hned pochytila onen ostravacky přízvuk, který se v mém případě zkoubil se slovníkem plzeňským :)
A za třetí- velké zklamání. Nemiluje mě. Myslela sem, že jo, ale poslední dobou mi to bylo čím dál, tím víc jasné. A přitom se o něj tak dobře starám! Vařim mu, uklízim mu, uspokojení mu dopřávám... a pak takovej podraz. Onemocní. Dva dny před odjezdem zpět domů mé tělo onemocní. Bez jediného varování se mi potáhne krk a mandle hnusnym povlakem, naskočí teplota a zdravotnice mě posílá na pohotovost, kde mi nesympatickej doktor předepíše antibiotika a klid na lůžku, což se opravdu neslučuje s hlídáním bandy nevycválaných dětí. Proto mě hlavaska raději posílá domů, s přáním brzského uzdravení. Ale 21.6. tě tu mám jako na koni, jasný?! dodává ještě. A tati mě odváží domů, kde teď ležim v posteli a stříkám si do krku nechutnej Bioparox. Teď to vím jistě. Moje tělo mě nemiluje. Zásadně totiž onemocní ve chvíli, kdy se to nejméně hodí...viz oslava narozenin, maturita, pomaturitní večírek,... atd.
No co :)

Aktualita- kresbu mám za 2, takže mě čeká volno až do konce září :)